Redaktor měsíčníku Reportér Jaroslav Kmenta popisoval na Novinářském fóru 2018 svou nepříjemnou zkušenost se státními úřady. Kvůli jednomu ze svých článků dostal předvolání k výslechu od Úřadu pro zahraniční styky a informace, důvodem byl údajný únik informací. Kmenta se s úřadem dlouho nedokázal dohodnout na vhodném termínu, a když ke schůzce došlo, odmítnul odevzdat své osobní věci. Nakonec státní úředníci žádali, aby podepsal dokument, který by značně omezil jeho publikační činnost. „Zkrátka se nás snaží legálním způsobem dohnat k tomu, abychom nedělali práci tak, jak bychom měli,“ upozorňuje Kmenta.
Český investigativní novinář Jaroslav Kmenta, který působí v časopisu Reportér, kritizoval na čtvrtečním Novinářském fóru v Praze snahu státu o omezení kvalitní práce žurnalistů legálními prostředky. V rámci svého příspěvku nemluvil primárně o metodách investigativních novinářů, jak zněl název daného přednáškového bloku. Místo toho popisoval svůj konflikt se státními úřady a jejich zvyšující se tlak vůči žurnalistům, který zažil na vlastní kůži. Kmenta se zabývá právě vnitropolitickými kauzami, zejména pak Andrejem Babišem, o kterém v roce 2017 publikoval knihu s názvem Boss Babiš.
„Státní úřady nejsou vždy nakloněny práci investigativních novinářů,” povzdechl si v úvodu přednášky Kmenta. Podle jeho slov to jasně dokumentuje kauza s odhalením informací o synovi Andreje Babiše, kterou představili redaktoři webu SeznamZprávy.cz. „Tým Andreje Babiše to hraje na linku, že jsou Slonková a Kubík hyeny. Babiš se ale snaží pod koberec zamést všechny své problémy, aby mu nepřekážely v politickém životě,” uvedl Kmenta.
Pokuta 20 tisíc korun
Státní úředníci řešili po zveřejnění jednoho z mnoha článků Jaroslava Kmenty, týkajících se právě českého premiéra, možný únik informací. „Upozorňovali jsme na to, že Andrej Babiš během vlády v demisi udělal personální rošády na resortu Ministerstva vnitra. Měly mu zahrát do not. Napsal jsem obyčejnou reportáž o tom, že se Babiš hrne v rámci Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI) za větší mocí, než mu přísluší. Žádné neveřejné zdroje jsem přitom nevyužil, přesto si mě pozvali na výslech,” popisoval Jaroslav Kmenta důvod, proč si ho státní aparát předvolal. Zároveň líčí zdlouhavé vyjednávání termínu výslechu a zdůrazňuje, že úředníci vůbec nerespektovali Kmentou navržený datum, který byl pro něj jako jediný přijatelný.
„Na první termín, který sami určili, jsem nedorazil a dostal jsem pokutu 20 tisíc korun. Přišel jsem tedy na další termín (opět trvali na jimi navrženém datu), jenže po absolvování bezpečnostní procedury v budově rozvědky žádali, abych odevzdal své osobní věci včetně mobilu. Já jsem k nim neměl důvěru, tak jsem to odmítnul. Státnímu zástupci jsem vysvětloval, že zkrátka chci podstoupit výslech, ale že mobil neodevzdám,” pokračoval Kmenta dalšími podrobnostmi. Protože zástupci ÚZSI nehodlali Kmentu vyslechnout, aniž by se předem vzdal svého mobilu, dohodli si s ním další schůzku. Na tu s ním šla i jeho právní zástupkyně. Telefon si raději nebral.
Za 27 let novinařiny nic podobného nezažil
„Na dalším jednání po mně chtěli podepsat dokument, který by mě zavazoval k tomu neprozrazovat určité skutečnosti týkající se státu. Tomu jsme se opět bránili a oni nakonec souhlasili, že nepodepíšu. Výslech byl velmi strohý. Říkali něco ve smyslu, že ho nemohou plnohodnotně vést, když jsem dokument odmítnul podepsat,” popisuje Kmenta závěr tahanice s ÚZSI. Nakonec mu soud snížil pokutu za prvotní nedodržení termínu z 20 na tři tisíce korun. Společně s právničkou však vypracovali ústavní stížnost, aby zachovali ve společnosti dodržování principů svobodné žurnalistiky.
Jaroslav Kmenta si moc dobře uvědomuje, že v případě podepsání dokumentu by se na jeho znění mohli státní úředníci kdykoli dovolávat. Kmentova publikační činnost by pak byla značně omezená. „Víte, žurnalistiku dělám od roku 1991 a podobné situace jsem nikdy nezažil. Ještě před dvěma lety platilo, že podobní lidé respektovali zákon a Listinu základních práv a svobod. Místo toho tlačí na novináře, aby například prozrazovali své zdroje. Jejich cílem je co nejvíce zkomplikovat náš život. Zkrátka se nás snaží legálním způsobem dohnat k tomu, abychom nedělali práci tak, jak bychom měli. A nikdy nebyl takový tlak, jaký zažívám poslední dobou,” uzavřel své vyprávění Kmenta.